Перевод: с латинского на все языки

со всех языков на латинский

Aetnaeos faucibus ignes V

  • 1 efflo

    ef-flo, āvī, ātum, āre
    1) выдыхать, изрыгать, извергать ( Aetnaeos faucibus ignes V)
    2) испускать, излучать ( solis equi lucem naribus efflant V)
    3) выдувать, извергать, выбрасывать (mare naribus O; candentes lapides LJ)
    4) ( об умирающих) испускать
    e. animam Pl, C etc., vitam Cld и vitam in nubila Sil, extremum halitum C и extremum spiritum Aug — испустить дух, скончаться
    effiantes plāgae St — зияющие, т. е. смертельные раны
    5) изрекать, вымолвить
    moriens efflavit Fl — умирая, (Брут) проговорил
    nondum efflaverat omnia, quum... Pt — не успел он полностью высказаться, как...
    in ter discrimina dentium efflanda est O(буква f) должна произноситься сквозь зубы
    6) утрачивать, терять ( omnem colorera Lcr)
    7) пыхать, вырываться ( flamma foras efflat Lcr)

    Латинско-русский словарь > efflo

  • 2 efflo

    ef-flo, āvi, ātum, 1, v. a. and n., to blow or breathe out (mostly poet. and post-Aug. prose).
    I.
    Act.
    A.
    In gen.:

    (Sol) suos efflavit ignes,

    Lucr. 5, 652; cf.:

    ignes Aetnaeos faucibus,

    Verg. A. 7, 786:

    ignes ore et naribus,

    Ov. M. 2, 85:

    lucem elatis naribus (equi solis),

    Verg. A. 12, 115:

    mare patulis naribus,

    Ov. M. 3, 686; cf.:

    nimbos in sublime (balaenae),

    Plin. 9, 6, 6, § 16:

    pulverem,

    id. 29, 6, 39, § 138:

    vina somno,

    Stat. Th. 5, 209:

    omnem colorem,

    i. e. to lose, Lucr. 2, 833 et saep.:

    bestiolae si efflantur (vento),

    Varr. R. R. 1, 12, 2.—
    B.
    Esp. freq.:

    animam,

    to breathe out one's life, to expire, Cic. Tusc. 1, 9 fin.; Plaut. Pers. 4, 4, 86:

    a milite omnis spes,

    id. Truc. 4, 4, 23; Cic. Mil. 18 fin.; Nep. Paus. 5, 4; Suet. Dom. 2; id. Aug. 99;

    for which also: extremum halitum, Cic. poët. Tusc. 2, 9, 22: vitam in nubila,

    Sil. 17, 557; and absol.: (anguem) Abicit efflantem, Cic. poët. Div. 1, 47, 106.—
    2.
    Transf.
    * (α).
    Of wounds:

    efflantes plagae,

    deadly, which let out life, Stat. Th. 8, 168.—
    (β).
    With an obj. acc. and inf., to say with one's last breath:

    quam verum est, quod moriens (Brutus) efflavit, non in re, sed in verbo tantum esse virtutem,

    Flor. 4, 7, 11.—
    II.
    Neutr. (very seldom):

    flamma,

    Lucr. 6, 681; 699; Stat. Th. 10, 109; Ven. Fort. 4, 26, 128.

    Lewis & Short latin dictionary > efflo

Поделиться ссылкой на выделенное

Прямая ссылка:
Нажмите правой клавишей мыши и выберите «Копировать ссылку»